PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Představte si zhudebněnou civilnost, zvukový produkt zbavený jakýchkoliv tendencí a snah o upoutání pozornosti něčím v běžném životě neslýchaným, zkrátka rockovou hudbu ořezanou až na kost od všech přísad, efektů, technických a zvukových kudrlinek. Už vůbec nemluvím o nějaké načančané gargantuovské image. Zkrátka dejte dohromady Vašeho pošťáka, mlékaře, studenta ekonomie a chlápka, co rozváží v sousedních stavebninách sádrokarton. Dejte jim do ruky nástroje a naučte je názoru, že punk je to nejlepší, co se v hudbě za posledních třiceti let událo. Když budou cvičit a po létech budou fakt dobří, pravděpodobně z nich dostanete kapelu podobnou právě THE OTHERS.
THE OTHERS jsou klasickou punkem a nezávislým rockem inspirovavanou skupinou současných dní. V jejich hudbě rozpoznávám jak zvukovou úspornost legendárních PIXIES, tak přímočarost raných PLACEBO. Pro vlivy, které nutili THE OTHERS k vytvoření takto realistické hudby, však mohu zájít ještě mnohem dále do minulosti. Tak například mnohými již zapomenutí detroitští rozervanci MC5 či o několik let mladší bráškové z totožného města THE STOOGES (kapela ze které přešel IGGY POP na sólovou dráhu) zanechali právě na THE OTHERS znatelnou stopu. Jenže THE OTHERS nehrají v roce 1970, ale v žhavé současnosti a zrovna takových garážových retro kapel, jako jsou oni, je nyní všude kolem požehnaně. Netvrdím, že jde o kapelu pouze se vezoucí na současném trendu, který prostě kytarovému rocku přeje, ale právě originalita je to, co THE OTHERS chybí ze všeho nejvíc. Jasně, skladba „William“ je výtečně nakoplá hitůvka s chytlavou melodií, která ve mně evokuje bezdůvodnou projížďku na kole po okolí vlastního bydliště, když si zrovna člověk potřebuje pročistit hlavu. Přesně takovou tu jízdu, kdy zhruba po každé půlminutě musíte od řídítek někoho známého zdravit. Mezi nejsilnější momenty řadím i úvodní song „Lackey“ se svižnými kytarovými motivy a nervním odsekávaným vokálem. Právě již zmínění PLACEBO mě napadli v souvislosti se čtvrtou skladbou „How I Nearly Lost You“, která jakoby vypadla z debutové fošny této dnes už velmi populární, slavné kapely. Vytažená a přímočará baskytara udává tempo člověku ze sousedství jehož jméno je „Stan Bowles“ a který si šel zrovna do nedalekého parku zaběhat, předtím než si dopoledne přečte denní tisk a vychutná ovocný čaj. Punkově neklidná „Psychovision“ je ideálním vzorkem na představení celé tvorby THE OTHERS v jedné skladbě. Civilní štěkavý vokál, sychravý nepříliš hutný sound, kytara dokreslující přímou a výraznou basovou linku, roztěkanost, neklid.
Pokud si tedy libujete v punkově laděné muzice, která však nejeví žádné známky primární divokosti, ale spíš úsporně zachází s kytarami, máte rádi Franka Blacka, PIXIES, PLACEBO nebo zkrátka někoho ze současné vlny indie kapel, které by se některým ze jmenovaných podobali zkuste THE OTHERS. Z celkového náhledu se však nejedná o skupinu, která by mohla zaujmout někoho jiného než fanouška takto nasměrované hudby. I v tom, co THE OTHERS reprezentují, jsou pro mne průměrní.
Neoriginální představitelé punkem ovlivněné nezávislé scény. Nervní vokál, přímočarost, nástrojová odlehčenost.
5 / 10
Dominic Masters
- zpěv
Johnny Others
- baskytara
Mark Oldham
- bicí
Jimmy Lager
- kytara
1. Lackey
2. William
3. Almanac
4. How I Nearly Lost You
5. Stan Bowles
6. Community 853
7. Psychovision
8. Johan
9. Southern Glow
10. This Is For The Poor
11. Darren, Daniel, Dave
The Others (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Vertigo / Mercury Records
Stopáž: 41:56
Produkce: Paul Schroeder
Studio: Fortress Studios
Toto sa pocuva asi uz iba v UK. Naj. skladba: Community 853
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.